Přírodní park byl vyhlášen Nařízením OkÚ Kroměříž č. 3/95 ze dne 21. 4. 1995 o zřízení přírodního parku Hostýnské vrchy. Toto nařízení přímo navazuje na Vyhlášku ONV Kroměříž ze dne 29.6.1989, kterou byla zřízena oblast klidu. Hranice vedou podél úpatí Hostýnských vrchů, z východní strany je hranicí hranice okresu Kroměříž.
Celková výměra přírodního parku je cca 98 km2. Hlavním smyslem vyhlášení přírodního parku je ochrana krajinného rázu podle zákona č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny a při respektování harmonického měřítka a vztahů v krajině. Krajinný ráz je dán kombinací přírodních, kulturních a historických charakteristik dané oblasti krajinného rázu. Přírodní charakteristika je dána přírodními podmínkami (nejvíce se projevuje zejména vliv reliéfu, geologického podkladu, hydrologických vlastností, půdy, klimatických podmínek a biogeografických poměrů). Kulturní charakteristika je výsledkem způsobu využívání krajiny člověkem (zemědělství, lesnictví, doprava, sídla). Historická charakteristika se odvíjí od souvislostí vývoje přírodních a kulturních charakteristik dané oblasti, v jejich časové posloupnosti a vazbě na využívání krajiny a život minulých generací v ní vůbec. Podrobněji o krajinném rázu dále viz MÍCHAL, I., LÖW, J.: (2003): Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy.
Pro krajinný ráz Hostýnských vrchů je charakteristický reliéf, který tvoří soustava hřbetů převážně směru SV-JZ. Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník, jehož srázný a vysoký strukturní severní svah představuje čelo magurské jednotky. Od tohoto vrcholu se výšky směrem severním až západním prudce snižují. Pokles výšek dále k jihu je již plynulý, na východě je pokles stupňovitý.

Kelčský Javorník	Hostýn s PP Stráň

Za střed Hostýnských vrchů je považován Holý vrch (742 m n.m.). Od něj se táhnou celkem čtyři větve (ramena).
Západní (hostýnská) větev vyplňuje prostor mezi údolím říčky Bystřičky a údolím říčky Rusavy. K tomuto rameni patří Obřany (704 m n.m.), Bečka (725 m n.m.), Skalný (730 m n.m.) a Hostýn (735 m n.m.), dále pak Klapinov (678 m n.m.) a Pardus (672 m n.m.), na jejichž svazích vyvěrají oba prameny Rusavy.
Mezi údolím Bystřičky a údolím říčky Juhyně se rozkládá severní (javornická) větev. Nejvýznamnější vrcholy této části jsou Čerňava (844 m n.m.) se Smrdutou (750 m n.m.), masiv Javorníka s Kelčským Javorníkem (865 m n.m.), dále Sochová (741 m n.m.), Ožiňák (661 m n.m.), Tesák (721 m n.m.) a hřeben Kyčery (757 m n.m.), U třech kamenů (748 m n.m.). Je to nejvýše položené hostýnské rameno.
Rozsáhlá východní (jurikovská) větev je ohraničena údolím Juhyně a údolím hošťálkovským a ratibořským (potoky Horňanka a Ratibořka), které pak přecházejí v údolí Vsetínské (Horní) Bečvy. Páteří tohoto ramene je hřbet, který běží od Holého vrchu přes Troják, Bludný (659 m n.m.), Čečetkov (687 m n.m.), Háje (665 m n.m. - dříve Jurikov), dále přes obec Lázy a Píškovou (578 m n.m.) do Jarcové u Valaškého Meziříčí. Tento hřbet je dlouhý 20 km. Dalšími významnými vrchy v tomto paprsku jsou rajnochovický Klínec (668 m n.m.) a Kunovská hůrka (587 m n.m.). Tato větev je součástí přírodního parku Hostýnské vrchy pouze zčásti.
Jižní (ondřejovská) větev má dvě části. K západní patří Ondřejovsko (631 m n.m.), Hrubá Malíková (564 m n.m.), Chochol (578 m n.m.), Javorčí (630 m n.m.), Poschlá (630 m n.m.), Křídlo (506 m n.m.), Barvínek (571 m n.m.), Lysina (598 m n.m.), Hrad (565 m n.m.) a Hrádek (517 m n.m.). K východní neboli lukovsko-vlčkovské větvi patří Kuželek (638 m n.m.) a Solisko (546 m n.m.), Grúň (557 m n.m.) a Hrabčí (559 m n.m.). Tato trojice je prameništěm říčky Dřevnice. Významnou lokalitou v této části ondřejovské větve jsou zříceniny hradu Lukova (521 m n.m.).

Krajinný ráz dále tvoří rovněž typické vysoké zastoupení lesů doplněné podhorskými loukami a pastvinami. Charakteristická je historická zástavba obcí valašského typu (např. lidové stavby v Rajnochovicích a na Rusavě).

Tradiční lidová stavba (Rusava)

Z geologického hlediska patří Hostýnské vrchy k flyšovému pásmu vnějších Západních Karpat. Celé území náleží do oblasti račanské jednotky magurského flyše. Geologické podloží je zde tvořeno soláňskými vrstvami arkózových pískovců a slepenců s vložkami jílovců. Západně od Rajnochovic jsou pak v malé míře zastoupeny peleogenní vrstvy, v nichž dochází ke střídání lávek vápencových pískovců a jílovců slezské jednotky vnějšího flyše. Severozápadně od Rajnochovic až ke Chvalčovu se táhne pás paleogenních vrstev jílovců s lavicemi pískovců vnějšího flyše slezské jednotky.
Převládajícím půdním typem je kambizem - dříve označovaným jako hnědá lesní půda. Území Hostýnských vrchů se nachází v těchto klimatických oblastech (Quitt 1971): MT2 - převážná část, MT7 a MT9 - okrajové, nižší polohy (MT7-Z a J část, MT9-S část) a CH7 - pouze vrcholové partie hřebene Javorníka a Čerňava. Podnebí je spíše relativně oceanické. Průměrné roční teploty se v Hostýnských vrších pohybují mezi 5,9 °C (Hostýn, 1901-1950) až 8,3 °C (Bystřice pod Hostýnem, 1961-1990). Průměrné roční úhrny srážek byly 744 mm (Bystřice pod Hostýnem, 1901-1950) a 934 mm (Hostýn, 1901-1950). Hlavní převládající směr proudění byl z JZ s četností 19,9 % a druhým, velmi výrazným směrem bylo proudění ze SV s četností 17,1 % (1901-1950, Bystřice pod Hostýnem). Podle údajů o cirkulaci v letech 1989-1999 z Bystřice pod Hostýnem byly hlavní převládající směry proudění nejprve z VSV a ke konci sledovaného období z J směru.
Vodohospodářsky významných toky jsou Juhyně, Moštěnka, Rusava a Dřevnice. Rovněž zde pramení řada dalších méně významných říček a potoků. Erozivní činností horských toků byla vyhloubena četná hluboká údolí.
Z hlediska regionálně-fytogeografického (Skalický 1988) náleží území k fytogeografické oblasti mezofytika, fytogeografickému obvodu Karpatského mezofytika a fytogeografickému okresu 81-Hostýnské vrchy.
Biogeografické členění České republiky (Culek 1995) vymezuje biogeografický region 3.8. Hostýnské vrchy, který zasahuje na západě i do fytogeografického podokresu 80a. Vsetínská kotlina. Fytochorion se nachází v suprakolinním a submontánním stupni (Skalický 1988) a je charakterizován flórou a vegetací karpatského bukového lesa a jeho náhradními společenstvy.
Podle rekonstruované přirozené vegetace dle geobotanické mapy ČSSR (Mikyška et al. 1968) se v předmětném území nachází tato společenstva:
A/ Květnaté bučiny (Fagion Luquet 1926 em. Pawlowski 1928)-převážná část území
B/ Suťové lesy (Tilio-Acerion Klika 1955)-minimální část území (submontánní a montánní polohy)
C/ Dubohabrové háje (Carpinion betuli (Meyer 1937) Oberdorfer 1953)-S, Z a V úpatí a navazující území

Mapa potencionální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová et al. 1998) rozlišuje v předmětném území tato společenstva:
A) Květnaté bučiny (Eu-Fagenion)
18. Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario-enneaphylli-Fagetum)
(převážná část území)
17. Ostřicová bučina (Carici pilosae-Fagetum)
(svahy v J části masivu Hostýnských vrchů-okres Zlín)
B) Suťové a roklinové lesy (Tilio-Acerion)
13. Suťové a roklinové lesy kolinních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum, Scolopendrio-Fraxinetum)
C) Dubohabřiny a lipové doubravy (Carpinion)
10. (Karpatská) ostřicová dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum)
(pásmo kolem Hostýnských vrchů-úpatí)

Pokud jde o přírodní biotopy dle Katalogu biotopů ČR (2001) vymezovaných především pro účely vytváření soustavy NATURA 2000, lze předběžně konstatovat, že převažují biotopy L5.1 Květnaté bučiny, L5.4 Acidofilní bučiny, L4-Suťové lesy, při úpatí pak L3.3 Karpatské dubohabřiny. Z nelesních biotopů to budou zřejmě T1.1-Mezofilní ovsíkové louky, T1.3-Poháňkové pastviny a roztroušeně i R-Prameniště.
Podle vegetační stupňovitosti patří lesy v Hostýnských vrších do bukového a jedlobukového stupně (lesy na úpatí do dubobukového). Nejcennější části původních porostů, mající převážně charakter pralesů a suťových lesů jsou součástí četných vyhlášených, případně připravovaných zvláště chráněných území. V důsledku nesprávného lesnického hospodaření v minulosti však byly i na větších plochách v území vysazeny smrkové monokultury.
Na loukách, pastvinách, prameništích a mokřadech se vyskytuje celá řada vzácných druhů rostlin (především druhy z čeledi Orchidaceae). Nejcennější z těchto lokalit jsou opět chráněny jako zvláště chráněná území případně jako významné krajinné prvky.
Mimo většiny běžných středoevropských druhů fauny, zde najdeme např. z vzácnějších obojživelníků čolka karpatského, čolka velkého a kuňku žlutobřichou. Z avifauny se udržel např. jeřábek lesní, ťuhýk obecný, strakapoud bělohřbetý, čáp černý, holub doupňák, sluka lesní. Pro výskyt ptačích druhů chráněných Evropskou unií je v Hostýnských vrších navržena i tzv. ptačí oblast SPA Hostýnské vrchy.
Pokud by se během dalších let zlepšoval vlivem vhodného zemědělského a především lesního hospodaření stav území i mimo chráněných ploch, bylo by možné uvažovat i o vyhlášení chráněné krajinné oblasti Hostýnské vrchy.