Lesy a lesní hospodářství

Česká republika

Obsah

1. Úvod
2. Stav lesa
2.1 Vývoj výměry lesní půdy
2.2 Vývoj držby lesní půdy
2.3 Vývoj druhového složení lesů
2.4 Přírodní, růstové a hospodářské podmínky lesů
2.5 Věková struktura lesů
2.6 Zakmenění
2.7 Vývoj zásob dříví a přírůstů
2.8 Prognóza těžebních možností
3. Lesní hospodářství
3.1 Obnova lesa a zalesňování
3.2 Těžba dřeva
3.5 Ostatní produkty
3.6 Ochrana lesa
3.6.1 Abiotické vlivy
3.6.2 Biotičtí činitelé
3.6.3 Antropogenní vlivy a monitoring zdravotního stavu lesů
4. Lesní hospodářství a ŽP
4.1 Lesní hospodářství-součást péče o ŽP
4.1.1 Les a ochrana přírody
4.1.2 Znečištění ovzduší
4.1.3 Zátěž lesních ekosystémů imisními látkami
4.2 Kategorizace lesů
4.3 Lesnicko technické meliorace a hrazení bystřin
4.4 Vodohospodářské funkce lesů
4.4.1 Obecné zhodnocení
4.4.2 Sledování cizorodých látek ve vodách lesních ekosystémů
5. Stav lesa podle okresů
6. Vybrané ekonomické ukazatele
1 7. Seznam tabulek a grafů
8. Literatura
9. Opravy a poznámky
10. Tabulkový a grafický souhrn

1. Úvod

Předkládaná práce vychází pouze z veškerých dostupných materiálů, které se podařilo získat do 31.12. 1999. Úplný seznam materiálů je uveden v kapitole 8. Literatura.

2. Stav lesa

2.1 Vývoj výměry lesní půdy

Přehled. Výměra lesní půdy od roku 1790 (Josefský katastr) roste. Za dvě stě let se zvětšila o 659,8 tis. ha - tj. z 1974 tis. ha na 2633,8 tis. ha a lesnatost vzrostla z 25 % na 33,4 %. Za posledních 50 let - od roku 1945 činil přírůstek plochy lesů 213,8 tis. ha. Postupně se tempo zalesňování nelesních půd snižovalo a přírůstky jen o málo přesahovaly úbytky způsobené odlesněním pro investiční výstavbu a těžbu surovin. Na obyvatele dnes připadá 0,25 ha lesa. Pokud jde o hospodářský tvar, pak převládá les vysoký (99,9 %) a podobně je tomu v hospodářském způsobu s lesem pasečným. Podíl listnatých dřevin v roce 1997 dosáhl 22 %, v roce 1950 to bylo 12,5 %. Doporučená skladba předpokládá podíl listnáčů 35,6 %. Zásadní změny druhové skladby lesů jsou však dlouhodobým procesem, který vyžaduje cílevědomé úsilí po celou dobu jednoho obmýtí, tj. v našich podmínkách přes sto let. Další část této podkapitoly popisuje přírodní, růstové a hospodářské podmínky lesů. Jsou zde i údaje o průměrné velikosti jednotek prostorového rozdělení lesa, charakteristiky terénních typů, navržené těžby podle terénních typů a údaje o lesní dopravní síti. Celková délka všech tříd cest dosahuje na území lesů více než 40 tis. km, tj. na hektar 16,61 m (z toho lesní cesty umožňující celoroční odvoz 7,49 m/ha, lesní cesty umožňující odvoz mimo nepříznivé období 6,92 m/ha a svážnice umožňující odvoz za příznivých poměrů 2,20 m/ha). Průměrné obmýtí se od roku 1950 do roku 1997 zvýšilo o 14,4 roku. Největší prodloužení obmýtí proběhlo po roce 1970, tj. od doby platnosti tehdejšího lesního zákona, téměř o 13 roků. Průměrná obnovní doba se pohybuje okolo 30 let, nadále se zvyšuje zastoupení porostů starších 80 let. Naproti tomu zastoupení prvních tří věkových tříd je nižší než propočtený normál. To může mít nepříznivé důsledky na výši těžby a bylo by proto žádoucí cílevědomě těžby upravit. Průměrná zásoba dříví na hektar porostní půdy byla v roce 1997 235 m3 a celkové zásoby 608 mil. m3, což bylo o 1,3 % než v předchozím roce. Celkový průměrný přírůst dosahuje 6,4 m3/ha bez kůry, tj. 16,6 mil. m3 a celkový běžný přírůst 7,0 m3/ha, tj. 18,2 mil. m3. Vzhledem k tomu, že těžby se pohybují okolo 13-13,5 mil. m3, je zřejmé, že zásoby dřeva v lesních porostech se budou nadále zvyšovat. 2.1 Vývoj výměry lesní půdy Nejstarší informace o rozloze lesů v jednotlivých korunních zemích pocházejí z první poloviny 18. století, ale zahrnují pouze panské a poddanské majetky a jsou založeny na přiznání vlastníků. Tehdejší stav lesa ukazuje údaj Tereziánského katastru z roku 1749, kdy 55 % z celkové výměry 650 tis. ha panských lesů tvořily pouhé porostliny a mýtiny. Skutečná celková výměra lesů na území dnešní ČR byla zjištěna poprvé k roku 1790 Josefským katastrem a činila tehdy 1,974 mil. ha. Stabilní katastr z roku 1839 udává už 2,267 mil. ha lesů. Výsledky dalších šetření před vznikem Československé republiky se od tohoto údaje příliš neliší. Mezi roky 1930 a 1960 se výměra lesní půdy zvětšila o přibližně 10 %. V dalších desetiletích se plocha lesů dále zvětšovala a nyní dosahuje 2 633,8 tis. ha.

Tabulka č.1: Vývoj výměry lesů na území ČR.

Změny rozlohy lesní půdy nemohou být chápány jako údaj o výměře zalesňovaných nelesních půd, protože současně docházelo také k odlesnění lesních pozemků hlavně pro investiční výstavbu a těžbu surovin. Před rokem 1939 na území ČR činila výměra lesní půdy na jednoho obyvatele 0,22 -0,23 ha, v roce 1950 vzrostla (z velké části v důsledku snížení počtu obyvatel) na 0,27 ha a dnes dosahuje 0,25 ha.

Tabulka č.2: Lesnatost v %.

2.2 Vývoj držby lesní půdy

Ve struktuře vlastníků lesa - fyzických osob za rok 1997 opět výrazně vzrostlo nepříznivé zastoupení vlastníků do 1 ha. Ve srovnání s rokem 1996 vzrostlo zastoupení obcí s výměrou lesa od 11 do 500 ha. V roce 1997 je patrný další pokles výměry ve vlastnictví státu. Na 0,7 % výměry lesů již hospodaří obnovená lesní družstva obcí. V roce 1998 se výměra lesů ve vlastnictví státu zvýšila. Dlouhodobá stabilita vlastnických poměrů umožňuje řádné obhospodařování lesů. Uskutečnění arondací a výměn lesních pozemků mezi vlastníky vyžaduje dokončení procesu restitucí. Dosud nejsou dořešeny právně komplikované restituční nároky na přibližně 95 tis. ha lesa a zbývá rozhodnout o otázce lesního majetku církví.

Tabulka č.3: Vývoj držby lesů na území ČR v % z celkové výměry lesů.

Pozn.:
1) Zákonem č. 61/1918 Sb. bylo šlechtictví zrušeno. Proto je od roku 1920 majetek šlechty zařazen mezi ostatní soukromé lesy.
2) Pro rok 1945 existují i odlišné údaje v % : státní 17,0; obecní 23,0; církevní 6,0; družstevní a společenstevní 1,2; soukromé 52,8.
3) Lesy ČR, s.p., Vojenské lesy a statky ČR, s.p., národní parky, lesnické školy, Kancelář prezidenta republiky.

2.3 Vývoj druhového složení lesů

Podíl listnatých dřevin se v lesních porostech mezi roky 1950 a 1997 zvětšil ze 12,5 % na 22,0 %. Na podkladě zastoupení lesních typů byla v roce 1995 nově zpracována rekonstruovaná přirozená skladba lesů na území ČR a optimalizovaná doporučená skladba podle hospodářských souborů.

Tabulka č.4: Rekonstruovaná přirozená a současná skladba lesů v %.

Tabulka č.5 : Procentické zastoupení hlavních dřevin v obnově lesa od roku 1950.

Literatura: Kupka, I.: Reálné možnosti změn druhové skladby lesů ČR, Lesnická práce 12/99, s.546-549.

Tabulka č.6: Vývoj zastoupení hlavních dřevin v českých lesích v % porostní půdy.

Literatura: Kupka, I.: Reálné možnosti změn druhové skladby lesů ČR, Lesnická práce 12/99, s.546-549.

Tabulka č.7: Základní údaje podle dřevin Česká republika (bez lesů MO) - z LHP(O) platných k 31.12. 1999.

Zdroj: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

Tabulka č.8: Základní údaje podle dřevin a věkových stupňů - stupně 1-9
Česká republika (bez lesů MO) - z LHP(O) platných k 31.12. 1999.

Zdroj: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

Tabulka č.9: Základní údaje podle dřevin a věkových stupňů - stupně 10-17
Česká republika (bez lesů MO) - z LHP(O) platných k 31.12. 1999.

Zdroj: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

Tabulka č.9: Základní údaje podle dřevin a věkových stupňů - stupně 10-17
Česká republika (bez lesů MO) - z LHP(O) platných k 31.12. 1999.

Druhová skladba lesů (ale současně i relativně vysoké zásoby dřeva v lesích) na území našeho státu je výsledkem úsilí minulých generací lesníků o zvyšování produkce dřeva. Lesy na území České republiky samozřejmě musí plnit všechny funkce, tedy i funkci produkční, tj. funkci obnovitelného zdroje surovin. Dřevinná skladba lesních porostů však musí být přizpůsobena lokálním přírodním podmínkám i společenským požadavkům, mezi které patří zvětšení různorodosti (biodiverzity) lesních ekosystémů. Biodiverzita podstatně zvětšuje ekologickou stabilitu lesů a dává naději na jejich uchování i v případě, že by došlo k významným změnám růstových podmínek v důsledku antropogenních či přírodních vlivů. Návrhy druhové skladby dřevin pro zalesnění obsažené v lesních hospodářských plánech jsou optimalizovaným kompromisem mezi požadavky na zvyšování ekologické a statické stability lesních porostů, na nepřetržité plnění všech funkcí lesa a požadavky na produkci dřeva. Za uplynulých padesát let se v lesích České republiky podíl listnatých dřevin téměř zdvojnásobil. Také v posledním desetiletí je patrný pokles zastoupení jehličnatých dřevin (s výjimkou modřínu) a tomu odpovídající pomalý, ale trvalý růst podílu dřevin listnatých. Na těchto trendech se však zčásti podílí i ústup jedle a velký podíl listnatých dřevin při obnově původně smrkových porostů v oblastech silně zatížených imisemi. Změny druhové skladby lesů jsou dlouhodobým procesem. Bez nepřiměřených ekonomických ztrát může být, vzhledem k dlouhé produkční době v lesích, dosaženo zásadní změny druhové skladby lesů až po více než sto letech systematického cílevědomého úsilí.

2.4 Přírodní, růstové a hospodářské podmínky lesů

Rozdíly růstových podmínek lesů jsou podrobně zmapovány systémem lesních typů, jež jsou vlastně typy lesních stanovišť. Základní charakteristikou lesního typu je lesní vegetační stupeň a edafická kategorie, které vymezují jednak vhodné dřeviny a jejich možnou produkci, jednak způsob obhospodařování (výchovu porostů a jejich obnovu).

Tabulka č.7: Přehled lesních vegetačních stupňů a jejich zastoupení v lesích v ČR.

Edafická kategorie vyjadřuje vlastnosti lesní půdy a v označení lesního typu se vyjadřuje písmenem za číslem lesního vegetačního stupně. Skupiny lesních typů s podobnými podmínkami pro hospodaření jsou sdruženy do hospodářských souborů, v nichž jsou pak stanoveny optimalizované metody hospodařerní.

Rámcové vymezení cílových hospodářských souborů (CHS) vychází z vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. Uskupení souborů lesních typů (SLT) je schematické a bylo přizpůsobeno vypovídací schopnosti databáze LHP, tj. některé SLT musely být přiřazeny jednoznačně danému CHS i když se ve skutečnosti mohou vyskytovat i v jiných CHS. To se týká i exponovaných SLT. Tyto částečné nepřesnosti však výrazně neovlivní diferenciaci přírodních podmínek. Exponované svahové lesní typy nesou označení "9". Další charakteristikou hospodářských podmínek je prostorové rozdělení lesa. Orientační jednotkou jsou oddělení. V nich jsou pak hospodářsky samostatné části vyčleňovány jako lesní porosty nebo dílce. Přibližně stejnověká část porostu se stejnou dřevinnou skladbou, jež obvykle vznikla v některé z fází obnovy, se označuje jako porostní skupina. Porostní skupina je nejmenší jednotkou inventarizace lesa (popisu porostů).

Tabulka č.8: Průměrné velikosti jednotek prostorového rozdělení lesa.

2.5 Věková struktura lesů

V přirozených lesích se jedinci odumírající v důsledku stáří, chorob nebo napadení škůdci nepřetržitě nahrazují nasemeněním a obnova lesa je nepřetržitá. V lesích evropského typu, obnovovaných lidskými zásahy nebo v nichž byl vývoj člověkem podstatně ovlivněn, je jedním z cílů hospodaření dosažení potřebné věkové rozrůzněnosti. Přitom trend vývoje hospodářských způsobů směřuje k porostům víceetážovým, tj. takovým, na jejichž ploše se současně vyskytuje více generací stromů. Rovnoměrná věková struktura lesů, tedy úměrné zastoupení lesních porostů a jejich etáží ve všech věkových třídách, je nejen předpokladem trvalosti a vyrovnanosti produkce dřeva, ale i podmínkou vyrovnaného plnění mimoprodukčních funkcí lesů. a ekologické stability lesů. Průměrný věk lesních porostů je kromě rozsahu obnovy v minulých deceniích ovlivněn také začátkem a délkou jejich obnovní doby. Obmýtí je pak určeno cílem hospodaření (převažující funkcí, kategorií lesů), růstovými podmínkami (např. zamokřením) a dřevinnou skladbou (fyzicky dosažitelný věk, kulminace hodnotového přírůstu v lesích hospodářských apod.). Průměrná obnovní doba lesního porostu se pohybuje kolem třiceti let.

Tabulka č.9: Průměrné obmýtí.

Tabulka č.10: Průměrné obmýtí podle kategorií lesů.

Výměra holin se oproti roku 1990 mírně zmenšila a zvětšila se výměra porostů ve věku do 20 let (1. věkové třídy). Zastoupení porostů starších 81 let se nadále zvyšuje. Tento vývoj je zčásti důsledkem vysokého podílu nahodilých těžeb bez následné zalesňovací povinnosti.

Tabulka č.11: Střední plošný věk hlavních dřevin.

Pozn.: * Inventarizace lesů 1950 měla jinou strukturu.

Ze současné věkové struktury lesů v ČR plyne, že nadnormální těžební možnosti mohou trvat ještě padesát let. Nedostatečná výměra dnešních porostů mladších padesáti let může mít velmi nepříznivé důsledky na výši, vyrovnanost a sortimentní skladbu těžeb po roce 2040. Na tento stav je žádoucí reagovat cílevědomou těžební úpravou, tj. oddálením začátku obnovy porostů dospívajících do mýtního věku a současně dostatečně intenzivní obnovou nejstarších porostů v lese hospodářském. Celková plocha holin je jedním z hlavních ukazatelů reprodukce lesa. Její vývoj byl ovlivněn zákonnými předpisy z let 1977 a 1978, jimiž byl povolen dvouletý pasečný klid, umožňující holinu o velikosti dvouleté normální paseky s následnou pětiletou dobou zajištění kultur. Na konci roku 1997 dosahovala holina plochy 1,4% porostní půdy v lesích ČR (podle ČSÚ), což je v souladu s limitem stanoveným zákonem.

2.6 Zakmenění

Zakmenění lesních porostů jednak ukazuje míru extenzívního využití produkčních možností porostní půdy, jednak dovoluje do značné míry posoudit způsob hospodaření v lesích. Průměrné zakmenění se do začátku osmdesátých let zvyšovalo jako výsledek plánovitého hospodaření zavedeného i v lesích pod odbornou správou, do té doby obhospodařovaných svými vlastníky podle okamžitých potřeb. Pokles údaje o zakmenění po roce 1980 je důsledkem zavedení přesnějších metod zjišťování porostních zásob. Od roku 1985 se zakmenění snížilo o 0,5 %. Zakmenění prvního věkového stupně ukazuje úspěšnost obnovy lesa. S rostoucím věkem se zakmenění porostů snižuje zčásti v důsledku přirozené mortality, ze značné části však také vlivem hospodářských zásahů. Zatímco v porostech do 8. věkového stupně a v porostech starších než 130 let se od roku 1985 zakmenění prakticky nezměnilo, v mýtních porostech se poměrně rychle snižuje. To naznačuje, že se zvětšuje prořeďování těchto porostů těžbami, po kterých nenásleduje zalesňovací povinnost.

Tabulka č.12: Zakmenění lesních porostů podle věkových stupňů.

2.7 Vývoj zásob dříví a přírůstů

Průměrná zásoba dříví na 1 ha porostní půdy v roce 1997 byla 235 m3. Zásoby dřeva v lesích v ČR oproti roku 1996 vzrostly o 1,3 % a činily 608 mil. m3. Následující údaje jsou uváděny v m3 hroubí bez kůry.

Trvalý růst celkových zásob dřeva v lesích je z velké části způsoben tím, že do nejproduktivnějšího věku dorůstají plošně nadnormální věkové stupně, v jejichž dřevinné skladbě převládají jehličnany (na celkovém růstu zásob se posun věkových stupňů podílí cca 56 %). Zčásti ale také jde o skutečné zvyšování běžného přírůstu pozorované v celé Evropě, jehož důvody nejsou dosud jednoznačně vysvětleny. Celkový průměrný přírůst vypovídající o produkčních schopnostech lesů činil 16,6 mil. m3. Celkový běžný přírůst ukazující skutečnou celkovou produkci dřeva za jeden rok během osmdesátých let mírně poklesl a v posledních letech naopak stoupá. To může souviset s menším podílem listnatých dřevin v porostech založených v právě uplynulých desetiletích, s nadnormálním zastoupením věkových stupňů ve věku kulminace přírůstů, ale také s celkovými změnami růstového prostředí (klima, depozice dusíku, ozáření, rostoucí koncentrace CO2, znečištění ovzduší NOx atd.).

2.8 Prognóza těžebních možností

Les produkující dřevo je obnovitelným zdrojem surovin, jehož racionální využívání neohrožuje životní prostředí. Všechny funkce lesa, tedy i funkce produkční, jsou rovnocenné, lokálně se mění pouze požadavky a možnosti jejich plnění. Racionálním využíváním produkční funkce se obecně rozumí takový systém obhospodařování, který zabezpečuje nepřetržitost a pokud možno i vyrovnanost produkce dřeva bez významného narušení funkcí mimoprodukčních, tedy dodržování zásad trvale udržitelného hospodaření. Tyto zásady byly v té či oné formě přítomny v teorii hospodářské úpravy lesů i v minulosti, neboť byly jednou z podmínek trvalosti výnosu a stability lesa. Jako pomůcka pro určení vhodné výše mýtních těžeb se historicky vyvinula řada tzv. těžebních ukazatelů. Logicky nejjednoduššími ukazateli jsou celkový běžný přírůst (CBP), vyjadřující skutečné množství dřeva přirůstajícího v lese v daném období, celkový průměrný přírůst (CPP), který ukazuje potenciální produkci a průměrný mýtní přírůst (PMP), jímž je udáváno množství dřeva, které průměrně přiroste na porostech v mýtním věku. Do roku 1978 byla zákonným ukazatelem výše mýtních těžeb kromě PMP také 1/20 zásob mýtních porostů, jež vycházela z předpokladu průměrně dvacetileté obnovní doby. Variabilita podmínek v lesích je lépe uplatněna při odvozování výše těžby obnovní pomocí tzv. těžebních procent, tedy matematického modelu obnovy, závislého na délce obnovní doby a obmýtí, jež jsou diferencovány podle hospodářských souborů lesních typů a berou tedy v úvahu jak růstové podmínky, tak současný stav porostů a jejich funkční zaměření. Výše těžeb výchovných vyplývá ze stavu a potřeb porostů. Součtem těžby obnovní a výchovné je těžba celková. Při prognózách těžebních možností je důležité výsledky prostých výpočtů pro jednotlivá decenia vyrovnat (optimalizovat) tak, aby se rozdíly mezi nimi setřely a uvažované těžby se v čase měnily postupně. Obmýtí je zde definováno jako plánovaná rámcová ustálená produkční doba lesních porostů zařazených do hospodářských souborů, udaná počtem let zaokrouhleným na desítky let. Je doloženo, že na našem území proběhly dvě vlny snižování obmýtí: - první vlna proběhla zhruba v období 1850 - 1900, kdy byly původní porosty listnáčů a smíšené porosty víceméně nahrazovány porosty s převahou smrku a borovice. Na velkých lesních majetcích snižování obmýtí probíhalo pomaleji a bylo méně výrazné. - druhá vlna proběhla po první světové válce. Důvodem byla snaha zvýšit etát těžby mýtní. Růst zásob nejstarších věkových stupňů je převážně ovlivněn nerovnoměrnou věkovou strukturou a jen zčásti důsledkem malé rozpracovanosti dospívajících porostů k obnově nebo nedotěžováním ekonomicky méně atraktivních porostů.

3. Lesní hospodářství

3.1 Obnova lesa a zalesňování

Tabulka č.13: Způsoby obnovy v tis ha.

Tabulka č.14: Umělá obnova podle druhů dřevin v ha.

Přirozená obnova je vhodná tam, kde se obnovují dřeviny a jejich ekotypy odpovídající danému stanovišti. Její úspěšnost je mimo jiné limitována i růstovými podmínkami, např. dostatkem vláhy, druhem a hustotou buřeně. I vzhledem k těmto možnostem je však podíl přirozené obnovy na obnově celkové stále velmi nízký. V roce 1997 dosáhla přirozená obnova poprvé hodnoty přes 2 500 ha.

3.2 Těžba dřeva

Těžba dřeva je důležitou součástí hospodaření v lesích a sleduje jak obnovu tak výchovu lesních porostů. Význam využívání dřeva jako obnovitelného zdroje v posledních letech stoupá. Provedené těžby na území ČR měly až do poloviny osmdesátých let stoupající trend. Nikdy však nedosáhly výše celkové roční produkce dřeva v lesích. Během restitucí vlastnictví lesních pozemků došlo v letech 1991- 92 ke krátkodobému poklesu, od roku 1993 těžba dřeva opět vzrůstá a přibližuje se k průměru osmdesátých let. Příznivé povětrnostní podmínky roku 1998 měly za následek i nízký podíl kalamitních těžeb, které činily 27,4 % těžeb celkových (3,8 mil. m3). Těžba dřeva v rozsahu odpovídajícím těžebním možnostem je nezbytnou součástí trvale udržitelného hospodaření v lesích a sleduje jak obnovu porostů, tak i jejich výchovu.

Tabulka č.15: Těžba dřeva.

Přírůsty umožňují posoudit únosnost těžby dřeva prováděné v lesích. Současný celkový běžný přírůst přesahuje celkovou těžbu o 24 %, celkový průměrný o 16 %.

Tabulka č.16: Porovnání přírůstu a těžby v mil. m3.

4.2 Kategorizace lesů

Se změnami společenských a ekonomických podmínek a růstem zatížení lesů antropogenními, převážně negativními vlivy se postupně mění i chápání funkčního poslání lesů. Tyto změny se v legislativě projevují už od konce padesátých let a zejména pak koncem let sedmdesátých. Od této doby jsou vymezeny kategorie lesů hospodářských, lesů ochranných a lesů zvláštního určení. Kategorie byly pak dále členěny na subkategorie podle specifikovaných cílů hospodaření, daných jejich funkcemi. V roce 1978 byla z logických důvodů vytvořena pro lesy "postihované exhalacemi tak, že vyžadují odlišný způsob hospodaření" (pásma ohrožení imisemi A, B a C), specifická subkategorie lesů zvláštního určení označená 3e. Tato subkategorie však nerespektovala původní převažující funkci lesa a byla jako jediná pouhým vyjádřením antropogenně podmíněných parametrů hospodaření. Jak se však plocha postižených lesů zvětšovala, byly tím stále více deformovány údaje o funkcích lesů plynoucí z jejich zařazení do jiných subkategorií. Proto je dnes platným lesním zákonem subkategorie 3e zrušena a imisemi postihované lesy budou i nadále sledovány odděleně, ale už v rámci skutečných přirozených funkčních poměrů. Tato změna se už v roce 1997 projevila zmenšením výměry lesů zvláštního určení.

Tabulka č.17: Vývoj kategorizace lesů rok kategorie lesa (%).

Pozn.: % podíl kategorií lesa je vztažen k porostní půdě.

8. Literatura

1) Auerhahn, J. : Příspěvky ku statistice lesů v republice Československé, Český statistický věstník, 1924, (1920).
2) Zásměta - Lasák : Vývoj produkční základny lesů v ČSSR v letech 1920 - 1970, VŠZ Brno, 1993, (1930-1945).
3) Kol.: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství (k 31.12. 1997), MZe, 1998.
4) Kol.: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství (k 31.12. 1998), MZe, 1999.
5) Kol.: Statistická ročenka ČR 1997, ČSÚ, 1997.
6) Kol.: Vybrané informace o životním prostředí v České republice (1993-1998), ČSÚ, 1999.
7) Kol.: Lesnictví a myslivost v roce 1998, ČSÚ, 1999.
8) Zpráva pro vládu o stavu lesů ČSSR, 1986.
9) Zákon č. 289/95 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
10) Vyhláška č. 78/96 Sb. o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí.
11) Vyhláška č. 82/96 Sb. o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin.
12) Vyhláška č. 83/96 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.
13) Vyhláška č. 84/96 Sb. o lesním hospodářském plánování.

Lesy a lesní hospodářství